Mnoho rodin po narození dítěte řeší, zda mu pořídit nějakého zvířecího mazlíčka, či nikoliv. Na přetřes přijdou otázky typu: „Co když bude dítě na kočku alergické?“„Nepokouše pes naše dítě?“. Studie z poslední doby ukazují, že pozitivní vliv domácích mazlíčků na děti je mnohonásobně vyšší než ten negativní.
Nezáleží na tom, jestli je to kočka, pes nebo křeček, děti společnost zvířat zkrátka milují. Ta jim mohou nabídnout nejen chlupatou společnost a zábavu, ale také přínos pro jejich vývoj a to hned v několika oblastech. Fyzický, sociální a emocionální rozvoj dítěte může být pozitivně ovlivněn právě interakcí se zvířetem.
Psi, kočky a další domácí zvířátka mohou dětem pomoci vyrovnat se s celou řadou potíží – emoční poruchy, dětské deprese, dokonce i se špatně fungujícím imunitním systémem. Domácí zvířata v dětech probouzí empatii a soucit. Naučí-li se vaše ratolest v dětství starat o svého zvířecího kamaráda a chovat se k němu hezky, je velká pravděpodobnost, že se mu toto přenese i do vztahů k lidem.
Fyzický rozvoj
Zvířata jsou podnětem pro běhání a další aktivity rozvíjející motorické funkce. Ať už je to venčení, běhání na zahradě nebo házení míče, pes je zvíře, které vaše dítě „vytáhne“ ven od sedavých aktivit jako jsou počítačové hry a televize. S ostatními zvířátky toho tolik nenaběhají, ale i tak péče o ně – krmení, příprava vody, česání atp. – pomáhá s rozvojem jemných motorických funkcí u dětí.
Sociální a emocionální vývoj dítěte
Domácí zvířátka mohou usnadnit různé aspekty citového a sociálního vývoje dítěte, jako je sebevědomí, smysl pro zodpovědnost, schopnost naučit se chápat pocity ostatních a empatie. Domácí mazlíčci mohou být také součástí dětské sociální sítě, protože zvířata dávají své přátelství a lásku nepodmíněně. Pro méně společenské děti může být zvířátko „mostem“ ke komunikaci a hraní si s ostatními dětmi, neboť zvíře usnadňuje první kontakt. Zvířata také umožňují dětem lépe si uvědomovat okolí a společenské vztahy.
Zvíře jako terapie
Schopnost domácích zvířat zajistit, aby se děti cítily lépe, z nich činí stále častější součást dětské terapie. Rozrušené nebo citově raněné dítě může zpočátku důvěřovat spíš zvířeti než člověku. Vzhledem ke zvláštnímu poutu, které se často vyvíjí mezi zvířetem a dítětem, může domácí mazlíček někdy plnit také roli důvěrníka a „zachránce“ před samotou.
Domácí zvířata udělují dětem životní lekce – láska, důvěra, trpělivost, odpovědnost, věrnost i úcta – to všechno se děti při péči o svého zvířecího přítele mohou naučit. Mohou být dobrým společníkem dětem, které nemají sourozence, poskytují nemalý zdroj fyzické a psychické aktivity. Nejnovější studie ukazují, že děti, které mají nějaké zvířátko, jsou vstřícnější, sdílnější, více soběstačné, lépe se zapojují do kolektivu a navíc jsou méně sobecké než ostatní děti.
text: redakce / foto: bigstock
