Máte problémy při pracovních pohovorech? Nevíte, jak si rozložit pracovní povinnosti? Chcete nalézat řešení svých problémů rychleji a snadněji, činit lepší rozhodnutí, pociťovat menší stres a vědět, jak zůstat v klidu pod tlakem? Chcete spolupracovat efektivněji s druhými, snadněji vyhodnocovat výkony jiných a podporovat žádoucí výstupy? Chcete efektivněji ovlivňovat chování druhých?
U nás máte možnost poradit se s odborníkem – výkonným manažerem a hlavním trenérem, facilitátorem a koučem PCC (ICF) NeuroLeadership Group, panem Dr. Vladimírem Tukou.
Dnes přinášíme odpovědi na další otázky vás, čtenářů. Na knihu Davida Rocka Jak pracuje váš mozek se můžou těšit tito čtenáři: Lenka Š, Praha; Svatoslava K., Liberec a Štěpánka T., Praha.
Zeptejte se také na to, co Vás trápí. 3 nejzajímavější otázky a odpovědi zveřejníme v příštím vydání poradny a jejich pisatele odměníme opět nějakým dárkem.
Dotaz (Lenka Š, Praha): Dobrý den, ráda bych využila této nabídky a zeptala se, jak si poradit s problémem při pracovních pohovorech. Jsem schopna mluvit o tom, co jsem dělala doposud, o svých zkušenostech i zájmech, neumím ale vyzdvihnout své přednosti a kvality, zkrátka se pochválit, i když vím, že ty kvality mám a danou práci bych zvládla bez problému.
Odpověď: Dobrý den, Lenko, nejste sama, kdo se nerad chválí. Máme docela zažito, že sebechvála nevoní. Stává se, že se neradi „chválíme“ ve smyslu pochvaly, ale dokážeme mluvit o tom, co nás baví, co nám přináší radost, co nás těší, baví a proč. I tam se ovšem mohou ukázat naše přednosti, naše výsledky. Někdy můžeme ostych ze sebechvály překonat tím, že při vyprávění o svých zkušenostech, výsledcích své práce, zmíníme i to, co jsme konkrétně pro dané výsledky dělali, co se nám dařilo, proč se naše výsledky dostavují. Můžeme při tom i zmínit, na co jsme hrdi, za co jsme rádi, že jsme zvládli. Dalším možným „trikem“ může být, že o sobě a svých kvalitách hovoříme ve třetí osobě, např. když se dívám na Lenku, všímám si, že se ji daří…., že dobře zvládá…, že je ……. Chápu, že na pohovorech tento přístup vyžaduje docela vysoké komunikační dovednosti. Na druhou stranu, pokud se budete takto umět ocenit sama doma a při tom ocenění tomu, co říkáte (čím Lenku chválíte) uvěříte, bude se Vám snáze o sobě a svých přednostech hovořit i na živo, během pohovorů. Přeji hodně zdaru a odvahy.
Dotaz (Svatoslava K., Liberec): Mám velký problém při pohovoru a to ten, že si nedokážu říct o peníze. Vždy se mě zeptají, jaký plat bych si představovala a já si nedokážu říct o dost ze strachu, že mě nepřijmou, nebo že budu působit namyšleně. Řeknu si tedy vždy o méně peněz, než si myslím, že by pro tuto pozici bylo vhodné a potom jsem sama na sebe naštvaná, zejména když mě přijmou a zjistím, že kolegové na stejné pozici mají podstatně více. Můžete mi poradit, jak na to?
Odpověď: Sváťo, znám docela hodně lidí, kteří mají podobnou zkušenost. Mimochodem jsem k nim také patřil. Ve Vaší otázce vidím dvě roviny, které se snažíte řešit: jedna se týká hodnoty Vaší práce a druhá se týká toho, jak se vyrovnat s důsledky rozhodnutí ovlivněného neznalostí hodnoty Vaší práce (a následné srovnávání s druhými). Je to tím, že obecně máme nedostatečnou představu o své vlastní hodnotě, o tom, co umíme, v čem jsme jedineční, v čem jsou naše přínosy a přednosti… Málokdy si také zjišťujeme, jaká je tržní cena práce, o kterou se ucházíme. Navíc žijeme v představě, že práce je málo a že nemáme moc na výběr. Pak se v rozhodování více řídíme pocity (strachem) než racionální úvahou. Změna zaměstnání patří mezi velmi významné změny. Zasluhuje si pořádně se na ni připravit. Zkuste zjistit, jaká je hodnota Vaší práce, jaké jsou obvykle odměny za práci, o níž se ucházíte, jak se platí ve firmě, kam směřujete. Pokud si navíc ujasníte předem, co skutečně v životě potřebujete a jaké prostředky kde nezbytně vynakládáte, a jaká výše mzdy tím pádem tyto potřeby může uspokojit, získáte odrazový můstek a větší jistotu pro vyjednávání o mzdě. Takto promyšlená rozhodnutí nám přinášejí klid a uspokojení se sebou samým a přílišné porovnávání s druhými pak přestane mít význam. Přeji hodně zdaru a odvahy.
Dotaz (Štěpánka T., Praha): Mám problém se svým nadřízeným, který využívá mých nápadů ke svému prospěchu, zkrátka se na poradách vedení chlubí mým peřím. Chodí si ke mně pro rady, co a jak bych udělala a potom to přednáší jako své nápady a sklízí ovace a prémie. Když jsem mu nápady přestala dávat, začal se po mě vozit – co zrovna dělám, že mi to trvá nějak dlouho, proč dělám to a nedělám ono apod. Mám se s tímto obrátit na vedení firmy, i když nevím, jaké mezi sebou mají vztahy, nebo mám z práce odejít a najít si jinou, kde důstojně ohodnotí můj potenciál?
Odpověď: Štěpánko, vidím, že už jste o své situaci hodně přemýšlela a že už máte některé varianty Vaší reakce na situaci promyšleny. Neumím říci, co by bylo vhodnější. Vy však ano. Vy sama, dle mého, nejlépe víte, co a proč je pro Vás nejvhodnější, v čem se budete cítit lépe, která varianta bude co nejvíce o Vás. Najděte si čas v klidu jen na sebe a zvažte své možnosti, a to nejen volbu té či oné varianty řešení, ale i její dopady. Alespoň to, co o situaci v tuto chvíli víte. Možná existuje i nějaké další řešení, i na to si udělejte čas a popřemýšlejte o tom. Dejte rovněž na misku vah krátkodobé i dlouhodobé přínosy a ztráty. Stává se totiž, že krátkodobé výhry se stávají dlouhodobými prohrami a naopak. Přeji hodně odvahy, chladnou hlavu, klid k přemýšlení a hodně zdaru.
text: Dr. Vladimír Tuka, redakce / foto: dreamstime
