Tuto magickou stavbu nechal vystavět indický mogul Šáhdžáhán na památku své předčasně zesnulé ženy. Indický básník Rabindranath Tagore jej nazval „slzou na tváři věčnosti“, zatímco britský básník Sir Edwin Arnold, řekl, že Tádž Mahal „není architekturou jako ostatní budovy, ale hrdá vášeň lásky vyvedená v živoucím kameni“.
Tádž Mahal je považován za klenot Mughalské architektury, kombinující prvky perské, indické a islámské architektury. Tádž Mahal znamená „Korunní palác“ a je jedním z nejzachovalejších a nejkrásnějších mauzoleí na světě. Nachází se ve městě Agra, které leží asi 200 kilometrů jihovýchodně od Dillí a je jedním z cípů turistického zlatého trojúhelníku Indie – Agra, Dillí, Jaipur. V roce 1983 se stal památkou světového dědictví UNESCO.
Tádž Mahal znamená „Korunní palác“ a je jedním z nejzachovalejších a nejkrásnějších mauzoleí na světě.
Historie Tádž Mahalu je svázána s mughalským vladařem Šáhdžáhánem a jeho milovanou ženou Ardžumand Banu Baygam, které se říkalo Mumtáz Mahal. Mocný Mughal byl ještě princem, když se oženil s patnáctiletou dcerou vysokého úředníka Ásafa Chána. Mumtáz se sice stala součástí harému, ale brzy získala na významu a při oficiálních příležitostech sedávala po mogulově boku, doprovázela ho na dobyvačných výpravách a probírala s ním státní záležitosti.
Mumtáz Mahal porodila svému manželovi osm synů a šest dcer, avšak při porodu posledního dítěte ve věku 36 let zemřela. Po její smrti vyhlásil mogul dvouletý státní smutek, během kterého bylo zakázáno slavit, poslouchat hudbu, nosit šperky a používat parfémy. Jeho žal byl tak veliký, že mu náhle zešedivěly vlasy. Truchlil pro ní celé dva roky a učinil slib, že postaví pomník hodný její památky, něco, čemu by se nevyrovnalo nic na světě. Na důkaz hlubokého zármutku slíbil truchlící Šáhdžáhán postavit mauzoleum Tádž Mahal. Vedoucím architektem se stal Istad Usa z Íránu, který stavbu navrhl tak, aby symbolizovala krásu a věčnou lásku.
Podle legendy původně mogul plánoval postavit svoji vlastní hrobku na druhé straně řeky jako věrnou kopii Tádž Mahalu z černého mramoru. Tento plán ale padl, když jeho syn Aurangzéb zavraždil ostatní bratry a sesadil Šáhdžáhána z trůnu. Nakonec byl tedy pohřben vedle své ženy.
Tádž Mahal je postaven z mramoru a celý jeho povrch je ozdoben polodrahokamy a drahokamy. Kaligrafická výzdoba je provedena černým mramorem. Hlavní budova stojí v zahradách na konci vodního kanálu, na jehož hladině se nádherně odráží. Celý komplex zaujímá plochu skoro 18 hektarů. Samotné mauzoleum stojí na čtvercovém podstavci, jehož rohy zdobí čtyři čtyřicetimetrové minarety. Hlavní budova je vysoká 72 metrů, má čtvercový půdorys a návštěvníky ohromuje svými obrovskými rozměry. Od vstupních dveří se schází dolů do malé krypty se skutečnými hroby, nad nimi jsou pouze kenotafy – symbolické sarkofágy. V samém středu se nachází malý sarkofág Mumtáz Mahal a hned vedle stojí větší kenotaf Šáhdžáhána. Kenotafy jsou orámovány hrazením z bílého mramoru s filigránovými květinovými motivy.
Zrcadlení ve vodě vyvolává dojem jako by se budova vznášela mezi nebem a zemí.
Zbarvení Tádž Mahalu se mění podle denní doby, ráno je barva narůžovělá, navečer mléčně bílá a nazlátlé zbarvení získává díky měsíčním paprskům. Zrcadlení ve vodě vyvolává dojem jako by se budova vznášela mezi nebem a zemí. Pro svou výjimečnost byl Tádž Mahal zařazen mezi nových sedm divů světa. Jak řekl bývalý prezident Spojených států, Bill Clinton: „Na světě jsou dva druhy lidí – ti, kteří Tádž Mahal viděli a milují ho a ti, kteří ho neviděli a milují ho stejně“.
text: redakce / foto: bigstock
