Ve vydavatelství Noxi vyšla jedinečná kniha, která vám odpoví na otázky o posmrtném životě. Autorka Concetta Bertoldi je médium a v knize Jaké je to v nebi? se s čtenáři podělí o svoje zážitky, zkušenosti, ale i vědomosti, které spoluprací s „druhou stranou“ získala.
Concetta Bertoldi je ve styku se záhrobím už od dětství. Působí jako médium na plný úvazek a pořádá pravidelné seance se členy britské královské rodiny, americkými celebritami, politiky a dalšími osobnostmi. Na setkání s ní je toho času dvouletá čekací listina.
Ve své knize s neobyčejnou otevřeností a suchým humorem odhaluje skutečnosti o osudu a štěstí našich drahých zemřelých. Odpovídá na jakékoli otázky: od praktických, přes „divné“ až po skandální. Kromě toho se s námi dělí o osobní tajemství a s osvěžující upřímností přiznává, jak jí tento zázračný dar ovlivnil život, manželství, přátelství a profesní dráhu a jak jej rozličnými způsoby využívá k tomu, aby pomohla ostatním. Čtenářům se otevřeně zpovídá ze svého života, věnuje se otázkám jak soukromým, tak i pracovním – všechno přibližuje s ohledem na svoje poslání pomáhat druhým.
Ukázka z knihy:
Pamatují si mrtví, když se na zemi s někým milovali?
Určitě si to pamatují. Připomnělo mi to jeden příběh. Před několika lety ke mně přišly na seanci dvě ženy. Dlouhá léta se přátelily, oběma mohlo být kolem osmdesáti, a termín si objednaly společně. Obě chtěly zprávu od svých manželů a oba manželé se také bez problémů objevili. Všichni se vzájemně znali a muži žertovali o nočních schůzkách, což bylo ve skutečnosti krycí jméno pro noc, kdy se se svými příslušnými manželkami milovali. Takže jeden z manželů mluvil o středeční a druhý o páteční noci. První se zmínil o jisté restauraci. Zeptala jsem se jeho ženy: „Co bylo s tou restaurací?“ Ukázalo se, že tento pár chodil do stejné restaurace každý týden několikrát. Každý je tam znal a znali je tak dobře, že všichni věděli o „středeční noci“. Číšník se na konci každé večeře zeptal: „Přejete si zákusek?“ Ale pak se zarazil a spiklenecky dodal: „Ale ne, já vím, že dnes nechcete zákusek, je přece středa, a tak toužíte jít domů!“ Kamarádka té ženy se rozesmála, ale jen dokud její vlastní manžel nezačal vyprávět o pátečních nocích a jak si nechávala na hlavě síťku, když se milovali! Tomu se zase smála ta první: „Já jsem aspoň přitom neměla na hlavě síťku!“ Užívaly si legrace, jakoby znovu prožívaly se svými zemřelými manžely obvyklou komedii.
Postrádají zemřelí své tělo?
Mám dojem, že nepostrádají, ale pamatují si, že tělo přináší jisté radosti. Pamatují si na jídlo i na milování. Ale berou vzpomínky na své pozemské touhy a radosti s humorem. Mám-li být upřímná, pro většinu lidí je asi těžké si představit, jak to tam chodí, protože duše není ani muž, ani žena. Staneme se úplně asexuální. Převtělíme se do jednoho z pohlaví, protože z každé role vyplývají rozdílná poučení, a duše si zachovává vzpomínky. Na zemi jsme identifikováni buď jako muž, nebo žena, i kdybychom se sami považovali za homosexuální či bisexuální. Je těžké pochopit, že v záhrobí budeme bezpohlavní.
S tím souvisí, že během seancí mi deprimovaní nebo smutní lidé říkají, že až umřou, už se nechtějí na zem nikdy vrátit. Často slyším: „Chci už zůstat jen v záhrobí“ nebo „Doufám, že je to moje poslední reinkarnace.“ Ale když se octneme v záhrobí, něco nás nutí k návratu do těla, abychom mohli získat další poučení. Věřím, že konečným cílem každého z nás je stát se spirituálním Mistrem nebo spirituálním vůdcem a být božskou duší, která je blízko Bohu. Aby k tomu ale došlo, musíme si to zasloužit. Když se octneme ve formě duše, není pro nás nic důležitějšího než si zasloužit být blízko Bohu. Na tomto světě se chceme oženit či vdát a mít děti, chceme peníze a krásu. Ve formě energie už nic fyzického nehraje roli, jde nám jen o blízkost k Bohu.
Tolik o Jaké je to v nebi? aneb vše, co byste chtěli vědět o posmrtném životě.
Knihu můžete zakoupit na www.noxi.cz za cenu 279 Kč.
zdroj: Vydavatelství Noxi
