V rámci programu BodyFestu, který se koná v pátek 6. a v sobotu 7. září, vystoupí se svou přednáškou také PhDr. Petr Kačena, který pracuje jako psycholog v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Párové a individuální terapii se věnuje i ve své soukromé praxi. Nejvíce využívá principy tzv. krátkodobé terapie zaměřené na řešení. Dále působí jako lektor psychologie a osobního rozvoje, aktuálně hlavně pod vlastní značkou Škola psychologie.
Doktoru Kačenovi jsme položili 5 otázek, včetně jedné ze života. Zajímají vás podobné otázky? Tak neváhejte a navštivte tak trochu „jiný“ festival.
1. Působíte jako lektor psychologie a osobního rozvoje pod vlastní značkou Škola psychologie. Kdo Vaše kurzy nejčastěji navštěvuje? Jsou to lidé, kteří se následně chtějí oboru věnovat, nebo spíš ti, kteří řeší nějaký osobní problém?
O psycholozích se traduje vtip, že jdou studovat svůj obor především proto, aby vyřešili svoje vlastní problémy:) Do určité míry to bude pravda, ale zároveň to nevnímám jako nic špatného. Když člověk úspěšně překoná svoje osobní problémy, určitě pak umí i lépe pomoci jiným. Nedávno bylo dokonce v rámci jedné kvantitativní studie potvrzeno, že psychologii si vybírají v průměru méně emočně stabilní studenti.
A co se týče profilu našich studentů, podobně jako u vystudovaných psychologů jsou to především ženy. Část z nich se oboru chce věnovat i následně profesně, část to dělá prostě jen z čistého zájmu. Třeba proto, že se v mládí sekly s volbou studia, a teď si to chtějí pro sebe vynahradit.
2. Mimo Školu psychologie pracujete také jako psycholog v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. S jakými problémy k Vám klienti nejčastěji chodí?
Pracuji primárně s páry, a ty chodí nejčastěji kvůli dlouhodobým problémům v komunikaci, hádkám. Občas přichází také celé rodiny – tam je mým primárním úkolem zlepšit vztahy a komunikaci mezi členy rodiny natolik, aby mě nepotřebovali.
3. Co si máme představit pod pojmem „Principy tzv. krátkodobé terapie“?
Je to jeden z mnoha existujících psychoterapeutických přístupů. Od tradičních metod typu psychoanalýzy se odlišuje svoji orientací na budoucnost. Tedy tolik se s klienty „nerýpu“ v samotném problému, ale zajímají mě spíš situace, kdy se problém mezi partnery nevyskytuje. A společně se pak díváme dopředu – na cíl v budoucnosti, kterého by rádi partneři dosáhli. V tom je to tedy dost podobné koučování.
4. Jedná-li se o manželské terapie – kolik sezení je v průměru třeba (například minimální počet sezení), aby měla terapie smysl?
Moje nejkratší úspěšná spolupráce s párem trvala 7 konzultací. Spolupráce klidně ale může být i kratší. Třeba když se člověk potřebuje o něčem jen poradit, získat povědomí o možnostech či se rozhodnout, stačí přijít jednou či dvakrát. Sám jsem byl nedávno jako klient u psychoterapeuta a stačily mi k výraznému posunu dvě sezení.
5. A na závěr otázka ze života – dokázal byste poradit? Můj bývalý partner se sblížil s mou (již bývalou) nejlepší kamarádkou, a protože se za mými zády stýkají i s mým dítětem a jejím dítětem, se situací se o to hůř vyrovnávám. Bývalá kamarádka je ještě ke všemu mou kolegyní, a tak ji bohužel vídám každý den a nevím, jak s ní komunikovat.
Chápu. To je dost nepříjemná situace – hlavně kvůli tomu, že člověk ztratil najednou víc lidí – partnera i kamarádku… ale jedinou radu, co vám takhle „časopisecky“ umím dát, je jít k psychoterapeutovi. Mně by na začátku takové konzultace nejdříve zajímalo, co byste vlastně chtěla jinak: Umět komunikovat s tou kolegyní/bývalou kamarádkou? Pokud ano, jak to vlastně bude pak vypadat? Nebo s ní chcete spíš pracovní vztah ukončit?
Velice děkujeme za čas, který jste otázkám věnoval a přejeme hodně osobních i pracovních úspěchů!
Text: redakce / foto: bigstock
